Milý deníčku, v dubnu jsem zažila spoustu zajímavého. Hned z kraje měsíce jsem se se svými kamarády podívala na Matějskou pouť do Prahy. A víš co, deníčku? Tam ti bylo věcí! Na každém kroku kolotoče, houpačky, bourací autíčka, horská dráha, střelnice a dokonce i strašidelný hrad. Neskutečný zážitek bylo vystoupení Michala Davida nebo paní, která zpívala o tom, jak se pejskové koušou. Prostě senzace! Podobně skvělých chvilek přinesl duben hned několik. Jednou jsem se například podívala na divadelní představení o draku Yvarovi a jak ke štěstí přišel. Jindy jsem byla v kině na filmu „LOVEní“ nebo na naučném koncertu o moderní populární hudbě konce století.
Ale abys věděl, deníčku, duben nebyl jen o samé zábavě. Přeci jen jsem měla i několik povinností, i když příjemných. Třeba jsem měla svůj vlastní velikonoční stánek na Staroměstském náměstí v Chodově, kde jsem se svými kamarády prodávala naše výrobky ze sociálně terapeutických dílen. Výrobky jsme prodávali i v rámci takzvaného Jarního jarmarku radosti, který se konal na 2. ZŠ v Sokolově. Nejen že se prodávalo, dokonce jsme ukazovali, jak se lijí mýdla nebo jsme malovali na obličeje všech zájemců, kteří se za námi přišli podívat. A jednoho dne jsem pozvala seniorky z novorolského klubu Seniorita, abych jim spolu se svými přáteli předvedla, jaká umělecká duše v nás dříme. Zkrátka, jak si můžeš všimnout, milý deníčku, podstatnou součástí života u nás je i vystupování a sebeprezentace.
Ale abys neměl pocit, deníčku, kamaráde, že snad těch povinností bylo více než té nefalšované pravé zábavy, asi ti povím ještě o dalších dubnových dobrodružstvích. Kupříkladu jsem se ještě během dubna podívala do solné jeskyně v Nejdku. A víš ty co? Úžasně jsem se zrelaxovala. To bylo nakonec docela i třeba, protože jsem před tím juchala kolem čarodějnické vatry. Neboj, dávala jsem pozor a do ohně se podívaly pouze špekáčky, které jsme si opekli. O čarodějnicích jsme si povídali i v knihovně při besedě. Inu, i teoretická příprava je důležitá. A to, milý deníčku, bude asi tak nějak v kostce vše, co jsem ti chtěla říct. I když vlastně ne, vydrž! Ještě jsme se byli podívat s kamarády v Karlových Varech na výstavě „Háčkovaný svět“. A několikrát nás navštíli naši psí přátelé. Tak, myslím, že teď už je to doopravdy vše.
Ale kdepak, ta moje hlava děravá! Ještě na samotný závěr musím poděkovat všem lidem, kteří se mi snaží pomoci prostřednictvím veřejné sbírky. Za první měsíc od jejího zahájení se podařilo nastřádat neskutečných 323 tisíc Kč! Všem vám, kteří jste přispěli a to jakoukoliv částkou, z celého srdce děkuji.
Tak, milý deníčku, teď už je to doopravdy vše. Zase za měsíc na počtenou.
