Rozloučili jsme se s březnem a dubnem. Pojďme jim oběma vzdát hold za jejich zásluhy v oblasti zábavy, kultury a celkově zajímavého obsahu. Co konkrétně si pro nás oba měsícové připravili? Akcemi, stejně jako jejich bratři leden a únor, vůbec nešetřili.
Začněme takovou naší mateřídouškovou klasikou. Pravidelně nás navštěvovali hafani pana Stránského, aby se s námi podělili o své chlupaté a hřejivé kožichy. Taktéž k nám docházela paní pedikérka – o nohy je třeba pečovat. Poctivě jsme trénovali práci se dřevem, když nás taji a kouzly řezbařiny provázel řezbář Dan. O naše mluvidla (ale i svaly, které používáme při konzumaci stravy) se opakovaně starala paní logopedka Mgr. Mazancová. Do sociálně terapeutických dílen několikrát zavítala prťata z chodovské mateřské školy, abychom si společně vyrobili něco pěkného. A mimo jiné v prostorách našich denních stacionářů, stejně jako sociálně terapeutických dílen probíhala maturita studentů střední pedagogické školy.
Už jsme to v našich přehledech zmiňovali několikrát, ale opakování je matka moudrosti. Velice rádi se učíme novým věcem a hltáme zajímavé informace. Proto jsou naprosto ideální besedy v knihovně, kterých se často účastníme. Poslechli jsme si například o pouštích a pralesech, o Pražském hradě nebo o slavných spisovatelích. Obzvlášť zajímavé bylo povídání pana Vildy ze záchranné stanice Drosera, který nám vyprávěl o své práci a navíc si přinesl i parádního pomocníka – sovičku Johanku. Lační po nových poznatcích jsou i naše tety a strejdové. A že si přišli na své! Učili se plést košíky či si rozšířili obzory v oblasti snoezelenu.
Určitě vás nepřekvapí, že jsme i v březnu a dubnu pravidelně navštěvovali místní kina, abychom ohodnotili kvalitu kinematografické produkce. Viděli jsme například film Láska po špičkách, Léto patří rebelům nebo Zbožňovaný. To ale z kulturních zážitků nebylo rozhodně vše. Ještě jsme kupříkladu byli v karlovarském divadle na představení Kdyby tisíc klarinetů nebo nás přímo ve stacionáři potěšili hudebním vystoupením Ján a Tomáš Mauerovi s pásmem lidových písní Na lidovou notečku. Podobně zábavné bylo i představení od herecké skupiny Loutky v nemocnici nebo Šapito Šou. Sami jsme pak předvedli své pěvecké umění seniorům z Chodova a Nové Role.
Tím ovšem zábava zdaleka nekončila. Rádi se převlékáme do všemožných kostýmů. Tak bylo skvělé, že jsme měli hned dvě možnosti si danou činnost užít – při masopustním karnevalu a čarodějnickém reji, který byl navíc vyšperkovaný soutěží o miss čarodějnice či nový dopravní prostředek. Obzvlášť velkým zážitkem byla návštěva poníka Caspera z Františkových Lázní, který přijel až k nám a ukázal nám své drezurní číslo.
V přehledu bychom rádi ještě zmínili několik výjimečných výletů a akcí. Dvakrát jsme kupříkladu byli sázet s panem hajným Lubošem stromky v Mezirolí. A že jsme byli úspěšní, za pár let díky nám na místě vyroste celý lesík. Zúčastnili jsme se sokolovské prodejní akce Jarmark radosti. Prodali jsme toho mnoho, skoro nic jsme nevezli zpět. Byli jsme svědky generální zkoušky Karlovarského symfonického orchestru. Slyšet všechny ty šikovné hudebníky a všemožné hudební nástroje…ještě teď máme husí kůži. Naše bubenická kapela No problém vystoupila na plese našich kamarádek Ještěřic. A jako už poněkolikáté v uplynulých letech jsme byli v Praze na Matějské pouti. Tam to nikdy nezklame. Zábava na každém kroku a letos tomu nebylo jinak.
