Toto opět šíleně letí, máme za sebou už víc než šest měsíců roku 2022. Pojďme si společně opět v rychlosti zrekapitulovat, co nám přineslo uplynulé dvojměsíčí. Květen i červen byly měsíce doslova našlapané akcemi. Připomeňme si proto jen to nejzajímavější:
- I v květnu nás navštívil pan Vilda ze záchranné stanice Drosera, aby nám pověděl něco o své práci. Na pomoc si vzal svou asistentku, sovičku Johanku.
- Proběhla série tradičních květnových besídek věnovaných maminkám. Radovat se z pásma písniček mohly ovšem nejen naše maminky, ale například i pozvaní hosté.
- Pomalu ale jistě se začíná šuškat o tom, že Mateřídouška má výborné bubeníky, že nemají problém nacvičit kdeco a že si říkají No Problem. Na svém plese se o tom v květnu mohli přesvědčit senioři z Mírové. Jo a pozor, exkluzivní informace, nově máme i svou vlastní písničku, resp. písničky.
- Máme rádi zvířata, zvířata… Přesvědčit se o tom mohl v květnu každý návštěvník plzeňské zoologické zahrady, který nás na našem výletě potkal.
- Se zvířátky souvisela i další květnová akce – vystoupení pana kouzelníka, který spolupracuje s ptáky, např. papoušky. Měli jsme tu čest už poněkolikáté a pokaždé to byla psina (nebo spíš ptákovina?).
- Jako další z našich výletních cílů jsme si vybrali nedaleký statek Bernard. A hádejte co? I tam byla zvířátka, která jsme mohli obdivovat! Hlavně tedy ta, která člověk běžně potká na statku (to je ale překvapení, viďte).
- Téma němých tváří jsme neopustili ani u dalších akcí. Přímo k nám do Mateřídoušky totiž přijel malý koník Casper, který nám předvedl celou řadu drezurních prvků. Byli jsme zcela unešení. Ne každý den totiž máme možnost vidět např. koňskou stojku.
- Poslední zábavnou akcí, která měla co do činění se zvířaty, byla exkurze do Nové Role za panem hajným Lubošem. Ten nám přímo v terénu u včelích úlů povídal o životě včel, o tom, jak se získává med a co vlastně všechno obnáší péče o tento vysoce užitečný hmyz. Jsme zase o něco moudřejší.
- Když už jsme u pana hajného Luboše, to je vůbec velice zajímavý a zábavný člověk, co toho o ví spoustu o přírodě. V posledním souhrnu jsme se s vámi podělili o to, že jsme mu pomáhali sázet stromky (spoustu stromků). Tak aby takto zasazené stromečky měly vůbec šanci vyrůst, je potřeba se o ně i dále starat – např. upravit jeho okolí sešlapáním trávy. A přesně to jsme dělali v červnu. Jsme zvědaví, jak se bude stromkům dařit za rok touto dobou.
- K začátku června neodmyslitelně patří den dětí a sportovní zápolení. Nejinak tomu bylo letos.
- Pohyb hraje stěžejní roli i v další akci, která se pravidelně koná v tuto dobu. Máme na mysli štafetový čtyřiadvacetihodinový běh, tzv. chodovskou Maxištafetu. I letos byl výtěžek z akce věnován našemu dennímu centru. Děkujeme!
- Do třetice všeho dobrého, co se pohybu týče. Rozhýbali jsme ztuhlé prsty a zasoutěžili si v bowlingu. Nejšťastnější z nás vyhrál. Vítězi ale vlastně byli úplně všichni, protože jsme se královsky bavili.
- Poněkud komornějším a spirituálnějším zážitkem byl Den kostelů, během kterého jsme společně se známým historikem, panem Bělohlávkem, navštívili kostel sv. Vavřince v Chodově. Pěkně zblízka jsme si prohlédli varhany a dozvěděli jsme se něco o historii městské dominanty.
- Naši zaměstnanci se díky panu Jůnovi a Kouřilovi z organizace Nautis vzdělávali v oblasti péče o klienty s poruchou autistického spektra.
- A nesmíme zapomenout ani na další důležitou součást našich aktivit – gastronomické zážitky. Udělali jsme si např. výlet na Bílou vodu v Chodově nebo na hrad Hartenberg a upekli tam výborné buřty.
- S koncem června se neodmyslitelně pojí konec školního roku, potažmo předávání vysvědčení/osvědčení. I letos naštěstí nikdo nepropadl, nebo nedostal vyloženě za uši, hurá!
