Sledujte nás:

Jaro, hip, hip, hurá!

Se začátkem března se nám po zimních měsících opět konečně vrátily hřejivé sluneční paprsky. Ne že bychom snad byli přes zimu nějací bručouni, to v žádném případě! Ale nebudeme vám lhát, na jaro už jsme se doopravdy těšili. Ovšem nejen nadcházející období v nás vzbuzovalo upřímné nadšení. Zároveň jsme se nemohli dočkat, co si pro nás nachystala březnová Mateřídouška. Jako vždy, nebylo toho málo.

Pravidelně, vždy minimálně jedenkrát v měsíci, vyrážíme do Nejdku do solné jeskyně. Vím, že ještě před chvíli jsme si stýskali po teplíčku, ale i takové relaxování v chladné jeskyni má něco do sebe. Pochopitelně pokaždé jsme chránění před promrznutím a jinou nepohodou teplou dekou a pohodlným lehátkem. A vždy si dopřejeme nějaké to teplé občerstvení v kavárničce. Asi už chápete, proč takové návštěvy máme rádi. A super je, že se do solné dostanou i naši kamarádi, kteří jezdí na invalidním vozíku, takže o zážitek není ochuzen vůbec nikdo. V čem si taktéž libujeme, to je účast na všemožných besedách v knihovně. Je to vlastně taková kombinace zábavy a vzdělávání, což nás obojí dost baví. V březnu jsme se kupříkladu zúčastnili povídání o tom, že „Řemeslo má zlaté dno“. Sice jsme zkraje nechápali, o jaké dno jde a proč je zlaté, ale paní knihovnice nás detailně poučila.

Když už jsme u toho učení se. Další akcí, kterou jsme v březnu absolvovali, byl řezbářský den zvaný „Noemova archa“. Pan řezbář Dan nám ukázal, co všechno se dá vyrobit ze dřeva s těmi správnými řezbářskými nástroji, jako jsou různá dláta a jiné „hračky“. Sami jsme se zapojili do výroby dřevěných zvířátek, která jsme si mohli vzít domů, případně je poslat na cestu zmíněnou archou… Nejen archa dokáže efektivně zdolávat vodní hladinu. I my samotní díky našim schopnostem, případně za pomocí drobných plaveckých doplňků, jako jsou rukávky či nafukovací kruh, vládneme divokým vodám. Ti, kdo naše stránky navštěvují pravidelně, jistě ví, že mluvíme o plavání v bazénu v KV aréně. Zkrátka a dobře, ani sportovní výkony nám nejsou cizí.

A že je to dobře, si říkáme každý rok, když zdoláváme tentokrát taneční parket na plesu Harmonie. Ten se letos opět konal v grandhotelu Ambassador v Karlových Varech a opět nás celým večerem provázel moderátor Petr Rychlý. S Péťou už se za všechny ty roky známe docela dobře, takže nepřekvapí, že jsme se spolu vyfotili a prohodili nějaké to slůvko. Aby si nás taky napamatoval, když s tím, jak se zvyšuje pořadové číslo plesu (letos to byl 26. ročník), rozšiřuje se i počet účastníků z řad Mateřídoušky. To do značné míry souvisí s tím, že máme od loňského roku o sokolovský stacionář navíc. Nebudeme lhát, čím víc nás do Mateřídoušky chodí, tím těžší je udržovat přehled o všech našich kamarádech. Abychom tak čas od času udržovali partu, schází se „Sokolováci“ s „Chodováky“. Během společně stráveného dopoledne se tak můžeme trochu blíže poznat a povyměňovat si zážitky a postřehy. Bezva!

Protože jsme světoví, nebo minimálně evropští, udržujeme i přeshraniční kontakt s partnerským zařízením v Irchenriethu u města Weiden. Buď za našimi německými kamarády jezdíme my, a nebo oni navštíví nás. To byl i případ letošního března, kdy výprava z Irchenriethu dorazila do našich chodovských dílen. V průběhu dne jsme si společně vyzkoušeli výrobu všeho možného a podle nadšených výrazů všech zúčastněných bylo vidět, že se vše vydařilo na jedničku.

Docela jsme se rozpovídali, co říkáte? A to jsme se ani slůvkem nezmínili např. o našich návštěvách divadla („Devatero pohádek“ či „Fenomén Čapek“ v KASS Chodov), o tom, jak se tety vychovatelky ze sokolovského stacionáře školily na téma „Rodinné klima“ či posezení našich rodičů s paní psycholožkou Havlíčkovou. Prostě program doslova našlapaný. Dobrá, teď už to bylo opravdu vše. Hurá do prosluněných dubnových dní. Ale neodcházejte příliš daleko, zanedlouho se tu opět sejdeme!

Přihlášení