Jeli jsme se stacionářem do bazénu v Německu a Matýsek nemohl dospat. Moc se těšil. Matýsek si užíval vířivky, sauny, relaxační místnosti. Moc se mu líbilo na tobogánu. S tetou Věrou plaval i ve víru a moc jsme se u toho nasmáli. Z vody šel Matěj pouze na malou svačinku a honem zase plavat. Celý den jsme si moc užívali a také jsme koupili nějakou tu dobrotu. Děkujeme tetě Věře za bezvadný výlet. ■

Jsem už velký kluk a jím sám. V cukrárně si umím vybrat dobrý ovocný dortík a džus. Líbí se mi pěkné prostředí cukrárny a tak se těším, jak si to tu užiju. Mám objednáno a všechny dobroty už jsou na malém barevném talířku. Ale ouha, ten můj talířek je nějaký ne moc pěkný, je oprýskaný a vůbec se mi nelíbí. Paní servírce to umím pěkně povědět a hned je tu rychlá náprava. Mám jiný, krásný talířek, jako nový. Chutná mi, jsem moc spokojený a paní servírka se usmívá. ■

V listopadu jsme šli na prohlídku našeho městského úřadu. Na vrátnici si nás vyzvedla paní Sarkányová, vedoucí odboru školství a kultury. Provedla nás celým úřadem a vysvětlila nám, co se na kterém odboru dělá a kde se co vyřizuje. Učíme se o tom v klubu, a tak jsme uměli odpovědět na některé otázky. Už víme, kde se vede evidence obyvatel, kde se zapisují narozená miminka, kde se vyřizuje stavební povolení. Potom jsme šli do zasedací místnosti, kde na nás čekala veliká zajímavost. Viděli jsme kroniku našeho města a také nám o ní paní Sarkányová řekla mnoho zajímavého. Je to hodně veliká kniha, vázaná v kůži. Také jsme našli povídání o stacionáři, které posílá každý rok teta Věra. Kronika je opravdu těžká kniha. Společně jsme se vyfotili. ■

U nás na chaloupce napadlo hodně sněhu. Běhají tu zvířátka, která mají velký hlad. Sýkorky krmíme slunečnicovými semínky. Přiletěl i párek strakapoudů. Okolo stromků běhá zajíc, nejvíc mu chutná mámy jalovec. Večer chodí po silnici srnky. Občas zaběhnou k našemu seníku. Ve dřevě bydlí hranostaj. To je malé zvířátko, celé bílé, jenom konec ocásku má černý.I v chaloupce máme návštěvníky, běhají po půdě, strašně dupou a nedají se chytit. Já s mámou je nenávidíme, jsou to myši. Táta ale říká, jsou to krásná malá zvířátka s pěkným šedým kožíškem a mají oči jako korálky. Když naše myši šramotily pod podlahou již pátý den a my nemohli spát, maminka rozhodla, že se s tím musí něco dělat. Nakoupili jsme pastičky a odháněč hlodavců. Na půdě jsme nastražili pastičky s oříšky a zapnuli odháněč. Za tři dny jsme už měli pískání odháněče dost. Jeho nepříjemný zvuk nás málem vyhnal z chaloupky, ale myši ne. A dost! Povídal táta. Z dílny přinesl nářadí, začal rolovat lino a rozebral kus podlahy. Konečně se to podařilo, chytili jsme první myšku a potom ještě dvě. Konečně je klid. Když ke zvířátkům, která pobíhají v chaloupce a kolem ní přičteme naše kočky, psa a králíky, máme kolem sebe tolik zvířátek, že nemusíme ani jezdit do zoologické zahrady. ■ 

V prosinci jsem navštívila s tetama a s ostatními kamarády pana starostu v Chodově. Moc jsem se na návštěvu těšila. U pana starosty bylo pro nás připravené malé pohoštění. Pan starosta si s námi povídal, vyprávěl nám, co se nového bude v Chodově stavět, zkrátka, co se nového bude ve městě dít. Moc se mi tam líbilo. Společně jsme se také u něho vyfotili. My jsme mu poděkovali za milé přivítání, pan starosta se s námi rozloučil a já se zase moc těším, až si někdy uděláme výlet a znovu navštívíme pana starostu. ■