Na potěšení recepis : Psát si vlastní časopis

Vybrali jsme pro vás namátkou několik starších článků. Časopis Porozumění je sestavován z příspěvků uživatelů, rodičů a vychovatelek stacionáře a je věrným zrcadlem života Mateřídoušky.

Naše akce „Noc ve stacionáři“

autor : klub s tetou Věrou

Společně jsme se domluvili, že přespíme ve stacionáři a užijeme si to. Odpoledne jsme si dali sraz a šli jsme společně do cukrárny, kde jsme si dobře zamlsali. U kašny jsme si řekli něco o Chodově – o jeho historii. Také jsme si šli nakoupit potraviny k večeři. Když jsme se vrátili do stacionáře, tak jsme měli posezení v komunitě, povídali jsme si. Společnými silami jsme si udělali dobrou večeři. Teta Věra a teta Maruška už ani neměly sílu vše dojíst, ale dojídat se musí, tak to nakonec obě zvládly. Nám to jídlo šlo lépe. Po večeři jsme hráli bobříka odvahy a na schovávanou téměř ve tmě. Bylo to opravdu strašidelné. Následovala hygiena a pomalu jsme se chystali ke spánku. ■

Koncem června, hned po návratu ze školy v přírodě nás pozval pan starosta Ing. J. Hora do své kanceláře. Chtěl nám povyprávět o chystaných změnách v našem městě. Často jsme se pana starosty ptali, co se bude v Chodově stavět. Moc jsme se těšili. Pan starosta měl ve své pracovně připravené plány a plánky a také nám paní sekretářka přinesla dobré pohoštění. Pan starosta nás seznámil s chystanou stavbou nového autobusového nádraží, se stavbou rodinných domů na různých místech Chodova a dalšími novinkami. Nejvíce nás asi překvapila chystaná stavba domů pod kostelem, budou tam byty, obchody i kanceláře. Také v našem městě budeme mít krásné hřiště, kam si určitě půjdeme zasportovat. Děkujeme panu starostovi, že si na nás vždy udělá čas. ■

V sobotu 17.9. jsme byli vystupovat v Karlových Varech. Já, Klárka, Kačka, Tánička, Martinka, Soňa a Víťa jsme zazpívali spoustu krásných písniček, tak doufám, že se to všem líbilo. Počasí nám moc nepřálo, protože byla zima, ale nám to nevadilo. Po vystoupení jsem se šla s rodiči ještě projít a pak jsme zmrzlí jeli domů. ■

V pondělí ráno jsme se sešli před stacionářem a čekali jsme na autobus, kam jsme si dali věci a razili jsme na Stříbrnou. Když jsme tam přijeli, tak jsme si dali bágly do svých pokojů, vybalili jsme si a šli jsme na procházku po okolí. Pak nás čekal vydatný oběd a polední klid.Potom jsme se rozhodli, že přepadnem Zinderovi na jejich baráčku. Dostali jsme fajn pohoštění a zdrbli jsme celý Chodov a Stříbrnou. Ještě před večeří jsme se šli projít, aby nám ta první večeře chutnala. ■

Exkurze do knihovny

Šli jsme se po delší době opět podívat do knihovny. Pozvala nás teta Martina Havlíková, která také pracovala ve stacionáři. Teta a ještě její kolegyně paní Lenka pro nás připravily povídání o knihách.Vysvětlily nám, jak to v knihovně funguje, jaký je systém půjčování knih a jak se knihy hledají. Lukášek nám říkal, že paní Lenka je jeho teta a měl pravdu. Prohlédli jsme si mnoho zajímavých knih, každý si vybral, co ho zajímá. Také jsme si některé knihy půjčili, budeme si je společně v klubu číst.Byla to pěkná akce a v říjnu půjdeme do knihovny na besedu. ■

V městské galerii DDM jsme zahajovali festival Souznění. Je to festival zdravotně postižených. V galerii jsme vystavovali hodně našich výrobků, byly tam výrobky i z jiných zařízení. Zpívali jsme naši novou besídku. „Zpívaní nás baví, poslechněte si nás, jak nám to ladí.“ Já jsem zpíval s Táničkou sólo „Když jsem šel od vás“ a ještě „Zlatovlásku“ a všichni společně ještě další písničky.Všichni nám moc tleskali a tety nás chválily. Ještě nás natáčela kabelová televize. ■

V pátek 18.2. jsme měli karneval. Přišlo k nám hodně hostů – naši školáci, kluci ze Sokolíka a hlavně s nimi byl náš Radeček. Dále přijeli Zinderovi. pan novinář ze Sokolovského deníku o nás napsal článek, který vyšel hned v sobotu. Ráno jsme se všichni převlékli do masek, byla to veliká příprava a malování, líčení a zdobení. Teta Maruška a teta Zina byly kouzelnice a květinová víla a pozvaly nás pohádkovou bránou do světa kouzel. Všichni jsme představili své masky.Potom byly soutěže : mumie – omotávání toaletním papírem, dále třídění víček podle barvy, chůze po krepové stuze apod. Bylo to veselé dopoledne plné zábavy a pohody. Moc jsme si užili. Teta Věra točila vše na kameru a fotila, tak budeme mít vzpomínku. Úplně na závěr bylo sladké pohoštění, posezení a tanec. Soňa byla ráda, že přijel její kamarád Honza Křížek. ■

V sobotu 7.5. jsme se stacionářem jeli na výlet do Prahy. Jel jsem s tetou Andreou, její rodinou a s Péťou Wenzelem. Cestou jsme navštívili železniční muzeum v Lužné u Rakovníka. Moc se mi líbily všechny mašiny – staré, nové, malé i velké. Dostal jsem na památku kartonový lístek, koupil jsem pohled pro maminku. Dvakrát nás svezla starodávná mašinka. V Praze jsme zazpívali u pana malíře a prohlédli jsme si obrazy v galerii. Výlet se mi moc líbil, domů jsem  přivezl dárek mamince a prázdný batoh, protože sváču jsem téměř celou zbaštil. Moc se těším do ZOO. ■

V sobotu 7. května jsme jeli na výlet. Nejdříve jsme se zastavili v železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Je to veliké muzeum, kde je hodně starých lokomotiv a jejich částí. V dílně jsme viděli opravu lokomotivy. V depu nám pan průvodce o všech mašinkách něco říkal, mají třeba svá vlastní jména „ Škodovka, Kafemlýnek, Papoušek apod.“. Také tam bylo muzeum historie železnic. Mohli jsme si vyzkoušet, jak se přehazují výhybky. Dále jsme viděli funkční veliký model železnice, pouštěli nám tam mašinky. Všichni jsme se svezli v parní mašině. Klárky brácha Toník měl výlet do muzea jako překvapení, je to velký fanda a obdivovatel mašin. Potom jsme posvačili v autobuse a vyrazili jsme do Prahy. Probíhaly oslavy 60. výročí osvobození a tak jsme viděli lidi a vojáky v historickém oblečení a dopravní prostředky z té doby. Byla tam rekonstrukce boje o Československý rozhlas. Pak jsme jeli k panu malíři, kde jsme si prohlédli jeho krásnou galerii. Obrazy jsou nádherné a také napodobenina Vesmíru. S naším programem „Pojďte s námi zpívat“ jsme vystoupili v Křišťálové čajovně. Počasí nám ten den přálo a na závěr jsme si došli na něco sladkého do cukrárny v Krušovicích. ■ 

Dne 2. dubna jsme se už moc těšily a připravovaly, protože jsme jely na ples do K. Varů do hotelu Pupp. Jely jsme tam s tetou Věrou a strejdou Pavlem.Klárka a Soňa už tam jednou s tetou byly, ale Janička jela poprvé a tak měla trému. Hned, jak začala hrát hudba, tak jsme šly na parket a pořád jsme tancovaly. Strejda nás také provedl a fotografoval. Zpívaly nám k tanci i Kamélie, to bylo krásné. V tombole vyhrála Klárka jednu z hlavních cen – el. vrtačku a sadu keramických hrnečků Ty a Já. Soňa také vyhrála hrnečky a teta nějaké krémy.Janička nevyhrála a tak dostala od tety cenu útěchy, také hrníček.Všechny jsme měly krásné šaty a příště pojedeme zase. ■

I když už byl 10. ročník, byla jsem tam poprvé. Také poprvé se koncert konal v tak veliké hale. V autobuse jsme jeli všichni společně – teta Věrka, teta Maruška, Víťa, Katka, Klárka, Jana, Soňa, já, maminka a sestra Eva. Cestování metrem se zvládlo v pohodě. V Sazka Aréně jsme všichni byli poprvé a tak jsme byli plni očekávání, jaké to bude.Po organizační stránce to bylo super. Publikum dávalo své nadšení hlasitě najevo. Potkala jsem tam také svou kamarádku Magdu. Byly jsme spolu na pokoji v Novém Bydžově. Měla radost ze setkání. Na závěr se na dav snesly tisíce balónků. Úžasný zážitek. Za rok jedeme znovu. Autobus do Karlových Varů jsme chytili včas. Po takovém zážitku cesta rychle uběhla. ■

Po velikém těšení jsme jeli 6.11. opět do Weiden na koupání.Loni jsme byli poprvé a nevěděli jsme přesně co nás čeká. Letos už jsme šli najisto. Plnými doušky a to i doslova, jsme si užívali vody, neboť všichni plaveme jako zednická tříska. Kdo neví, jak plave zednická tříska, tak se musí podívat na naši rodinu. Všude jsme dosáhli na dno, takže v ohrožení života jsme nebyli. Nechávali jsme se masírovat vodními tryskami, vybíhali schody na tobogán, ze kterého jsme vypadli s vytřeštěnýma očima a zalknuti radostí, poseděli jsme v relaxační jeskyni se světýlky a relaxační hudbou a byli jsme blažení. I náš hyperaktivní Honzík, věčně nespokojený, byl nadšený a pro všechny to byl nejkrásnější vánoční dárek. Dokonale vymáčení po pěti hodinách ve vodě jsme se ještě krásně povozili v autobuse. Co si přát víc? Snad jen, že příště pojedeme zase s rodiči ze stacionáře, neboť nabrat síly potřebujeme všichni a zdraví je nad všechny peníze. n

Možná, že by se mohl někdo ze čtenářů podivovat nad tím, jak souvisí šašek s Mikulášem. My, co jsme byli na mikulášské besídce, kterou v Lidovém domě ve Staré Roli připravilo občanské sdružení Klubíčko víme své. Šašek nás bavil celé odpoledne. Tančil, skákal a dováděl. Každého nakazil svou neposedností. O to důstojněji a vážněji jsme pak přivítali příchod Mikuláše, kterému při rozdávání dárků pomáhali andělé a čerti. Stoly se prohýbaly pod bohatým občerstvením a limo teklo plným proudem, neboť žízeň byla veliká, protože se všichni chtěli tomu bláznivě dovádivému šaškovi vyrovnat. Malé zklidnění před závěrečnou taneční smrští přineslo vystoupení folklorního souboru, který oděn do nádherných krojů, hrál, zpíval i tančil na lidovou notečku. Závěr byl opravdu strhující. S písničkou „Jede, jede mašinka“ se po sále rozjel tančící vlak, který cestou přibíral další a další vagónky. Každý tančil bez ohledu na počet a použitelnost končetin. Co dodat závěrem, odpoledne se náramně vydařilo, takže doufáme, že Klubíčko příští rok pro velký zájem besídku zopakuje a my budeme opět mezi pozvanými. n  

Vydali jsme se se stacionářem Mateřídouška autobusem na návštěvu do německého centra. Matýskovi se moc dobře cestovalo, protože měl v autobuse své hovítko. Cesta uběhla v klidu a pohodě. V půl desáté jsme dorazili na místo. Přivítal nás osobně pan ředitel a poté jsme se vydali do tělocvičny, kde byl připraven program. Vystoupily naše děti se svým programem a měly úspěch, následovalo vystoupení německých dětí, které se nám také líbilo. Po vystoupení se děti rozdělily do různých skupinek – keramická dílna, malování, vaření...Rodiče zatím absolvovali exkurzi. Viděli jsme novou jídelnu, bazén, dílny pro dospělé.Také jsme se byli podívat, jak jde práce našim dětem. Po práci se v tělocvičně konala malá diskotéka, kde se děti vydováděly. Dětem vyhládlo a bylo milé, že pro nás naši hostitelé připravili sladké občerstvení a kávu. Všichni jsme si moc pochutnali. Potom jsme se rozloučili a vydali domů. ■